básničky
Anděl
Před chvílí jsem poslal anděla
aby tě hlídal,odešel :
ale po chvilce se vrátil a řekl mi:
anděl nemůže hlídat anděla.
Ať růže na cestu sypou se ti,
ať každé přání splní se ti,
ať oči tvé štěstím září,
ať kvete úsměv na tvé tváři,
ať nepoznáš co je lásky klam,
to přeji k narozeninám.
Jedna hvězda na obloze,
do oken se dívá drze ,
krásný výhled má tam z nebe,
závidím ji,vidí Tebe!
Pusu ti po ní posílám
a víčka s láskou zavírám.
Krásný večer dobrou noc,
pusinek posílám ti moc,
spinkej hajinkej,jak medvídek malinkej
zavři očka by jsi potmě,
ať se ti zdá třeba o mě.
Když pláčeš pláču i já,
když se směješ,směji se s tebou,
když se bojíš, bojím se o tebe,
když se zraníš,cítím bolest,
až jednou umřeš,
ten den umřu i já pro tebe.
Dobrou noc a krásné snění,
ten kdo přeje s tebou není,
chtěl bych s tebou být ,
a na dobrou noc tě políbit,
teď už ovšem nech si zdát,
o kom víš,že má tě rád.
Chtěl bych být slza v tvém oku,
stékat ti po tvářích a umírat na tvých rtech,
kdybys ty byla slza v mém oku,
nikdy bych neplakal abych tě neztratil.
Chci být tvým polštářem,
hladit tvou tvář,
chci být tvé všechno,
slunce i zář.
Chci být tvou peřinou,
zahřívat tvé tělo,
chci být jen s tebou
slyšet tvůj hlas.
Chtěl bych být červenou krvinkou
v tvém těle a pečlivě prozkoumat
všechny tvoje tajná místečka.........
nebo krvinkou být nemusím???
Posílám ti kousek měsíční záře
a každé hvězdy svit,
protože bez tebe nedokážu žít.
Každé tvoje nadechnutí
je jako moje touha
pokaždé nás sbližuje.
Růže voní trní píchá,
mé srdce žalem vzdychá
vzdychá žalem pro tebe,
že jsem daleko od tebe.
Dvě slova skrývám v hlouby duše své,
jedno je láska,druhé jméno tvé.
Teď chtěl bych se ti dívat do očí,
teď chtěl bych slyšet tvůj hlas
a poslouchat ho zas a zas,
život mám rád tebe mám raději,
dej mi jen znát, jakou mám naději.
Nebe je poseto tisíci světýlky,
z oblohy přilétá andílek malinký.
Na malém obláčku přináší Ti přáníčko,
přeje Ti lásku a štěstíčko.
Aby všechno o čem se Ti snilo,
se Ti v novém roce vyplnilo.
Když mlha se k ránu zvedá
a závoj tmy se ztrácí za obzor,
vidím svou postavu jak kráčí do hor...
tvojí tvář nevidím,ale cítím...
cítím srdce jak bije rychleji,
když tvůj hlas ke mě zdáli zavane.
Slyším jak každá nitka mého těla,
by tvé tělo tak vroucně chtěla.
Když polámeš andělům křídla,
oni pak pláčou,
zlomíš-li jejich srdce,
oni pak krvácí,
ale zradíš-li jejich lásku,
jim se pak zdá že přestali žít.
Stýská se mi po tvém smíchu,
po chvíli v naprostém tichu,
po tvých vláskách na polštáři,
po očích z nichž slunce září,
po tom, jak jsem s tebou usínala,
schoulenýho tě objímala,
po ránech, když oči otevřela jsem
a zjistila, že nebyl to jen sen.
Po brambůrkových drobečcích
jichž postel byla plná,
po tvém mračení,
na to se nezapomíná
po všech krásných chvílích,
které jsem s tebou byla.
Ty a tvé vlasy zvoní k pohlazení,
ty a tvé oči nad které není,
ty a tvá ústa plná smíchu,
ty a mé tělo toužící po dotyku.
Ty a má hlava co se z tebe točí,
ty a otázka v mích očích,
ty a vystrašené srdce mé,
že moje dlaň nebude v té tvé.
Ty a můj sen, co den za dnem sílý,
já vím, že láska jednou dojde k cíli,
mé slzy už jsou dávno pryč,
jak k tvému srdci najdu klíč?
Tak odhazuji všechny stesky ven,
vždyť po každé noci zas přijde nový den.
.
.
. .